Na naše území asi 6. stol. přišli Slované. Malou Hanou pak obsadili někdy ve 7. a 8.stol. Postupně zakládali obce, z nichž mnohé během staletí zanikly. Kdy a za jakých okolností vznikly Biskupice nevíme, stejně tak zůstane navždy tajemstvím původní pohanský název obce. Pravděpodobně se jednalo o jméno rodové, po nejstarším z rodu, a bylo zakončeno na - ice. Tak jako pohanské názvy vesnic Cetkovice a Sudice, která nesou jména po jistém Sudovi a Cetkovi. Oproti těmto jménům jsou Biskupice, Jaroměřice a Opatovice již názvy z období křesťanství, neboť byly pojmenovány po biskupovi, opatovi a biskupovi Jaromírovi. Biskupice vznikly, stejně jako okolní vesnice Malé Hané, na ulicovém půdorysu. Ulice - náves byla založena po obou stranách potoka, přičemž směrem k plužině zůstala ulice otevřena. Později byla na tomto místě vystavena tvrz. Kostel stál mimo náves, což prozrazuje, že byl postaven později než tvrz (dnešní zámek).

1063
Bylo se souhlasem biskupa pražského Šebíře založeno králem Vratislavem II. Biskupství v Olomouci, které do vínku obdrželo některé statky moravské, které původně náležely biskupství pražskému. Mezi tyto darované statky patřila i obec.

1072
Spory o moravské obce ukončil papež v Rímě, kdy jedna obec pro zdůvodnění, že náleží Jaromírovi, byla pojmenovaná Jaroměřice. Naše si bud' jméno ponechala, protože zůstala v majetku biskupství olomouckého, či dostala toho roku nové jméno Biskupice. Snaha biskupství bylo zvýšit výnosnost svých statků, proto kolonizovalo osídlovalo lesy kolem. Tak vznikly Březinky, těsně u Biskupic Lhotka dnes polní trať (ve Lhotách) a blíže dnešní Nectavy ves Zelhotín. Ještě před rokem 1230. Po zániku Zelhotína vznikla osada Nectava.

1262
První listinné zprávy o Biskupicích pocházejí z tohoto roku, kdy olomoucký biskup Bruno daroval obec k užitku olomoucké kapitule. A dar uvádí s dodatkem ( 1267 ), že jsou Biskupice u Jevíčka.

1361
Koupil Biskupice markrabě Jan, bratr krále Karla IV. Krajina východně od Biskupic se mu zdála natolik výhodná, že zde nechal vybudovat pevný hrad Plankenberk. V roce 1368 koupil markrabě Jan patronátní právo kostela v Biskupicích, které potom zůstalo všem majitelům obce až do roku 1620, kdy bylo toto právo majitelům Biskupic odebráno. Hrad založil moravský markrabě Jan Jindřich. Po něm ho zdědil jeho syn Prokop Lucemburský, který horoku 1386 udělil lénemJešku Puškovi z Kunštátu, který však v moravských markraběcích válkách přešel na stranu Jošta. Prokop přenesl zástavu na Jana z Boskovic, ovšem hrad držela Joštova strana, která odsud podnikala nájezdy na své protivníky. Poté vedli Ješek Puška a Jan z Boskovic o hrad spory, ale ten dostal kompromisem Erhart ze Skal. Hrad byl v té době již pustý, ale ne zničený, protože ho roku 1421 obsadili husité, kteří zde měli základnu. Janovi synové Jošt a Prokop se po jeho smrti dostali do velkých sporů o dědictví, přičemž Plankenberk i okolní obce na tyto nevraživosti velmi doplácely.

1412
Po Prokopově smrti dal Jošt hrad s vesnicemi Biskupice a Březinky do dědického vlastnictví Eraltovi z Kunštátu. Během husitských válek je připomínán velký spor o kostelní službu mezi Biskupicemi a Jaroměřicemi. Ač se to zdá dnes zvláštní, došlo tehdy k přifaření Jaroměřic k naší obci. V jaroměřickém kostele se odbýval pouze křest a bohoslužby, zatímco pohřby se musely konat v Biskupicích. Po smrti právoplatného majitele Biskupic Eralta z Kunštátu připadla naše obec dědictvím Žofce z Kunštátu. Ta ji posléze prodala bratrům Martinovi a Alšovi z Drahanovic.

1421
Obsadili husité hrad Plankenberk, zde měli základnu.

1424
Když se obou vesnic zmocnil Víček z Opatovic, obrátili se na něho lidé z Jaroměřic a stěžovali si na faráře Martina. Chtěli, aby učinil pořádek mezi nimi a biskupickým farářem Martinem, který zanedbává bohoslužby v Jaroměřicích odpíral vykonávat službu, kaplana neposílal. Proto se vydali jaroměřičtí do Biskupic, aby odnesli co jejich bylo, rabovali co se dalo.Víček z Opatovic jaroměřické podpořil. O tomto sporu byla pečetěna téhož roku smlouva roku 1504 potvrzena králem Vladislavem. Protože Jaroměřice byly při jeho svatbě s Eliškou Čejkovou z Olbramovic, byla složena oslavná píseň. Jak uvádí Jungman v Historii literatury české.

1437
Prodala Erhartova dcera Žofie ruinu hradu Plankenberk vladykům z Drahanovic. Zříceninu ještě obnovil královský hejtman Václav Šatný z Ještěda, který odsud v době Česko-uherských válek podnikal útoky proti vojskům Matyáše Korvína. Za těchto válek však byl hrad zcela vypálen a zničen.

1439
Biskupice koupili Aleš a Manya z Kukaves. Kteří dali obci (odúmrť)

1446
Dále dědili Biskupice, (zřejmě) na základě dědictví, do držení pánů Aleš a Manya z Kukaves. Každý vlastnil jednu polovinu majetku. Po domluvě tito majitelé, prodali ves Biskupice, ves Lhota, Zelhotín u Nectavy, pustou Lhotu, hrad (Plankenberk) a dvory Biskupicích a Březinkéch.

1493 - 1505
Je panství prodáno Volfartovi a Janu Planknarovi z Kynšperka. Jednalo se o ves Biskupice s kostelem a dvorem, Březinky se dvorem, pustý hrádek ( Plankenberk ) a dnes zaniklé obce Lhota a Zelhotín. Tito na místech dnešního zámku postavili renesanční tvrz, opravili kostel, dali 2 zvony s letopočtem 1509, z nichž jeden zde doposud je.

1513
Prodává pán z Kynšperka obec Petru Šedíkovi z Kunčiny kterému patří také sousední Jaroměřice a dokonce přikoupil v roce 1540 i Jevíčko. V zápisu v zemských deskách se poprvé uvádí, že v Biskupicích stojí tvrz. V pramenech se také uvádí, že k biskupickému panství patří již tehdy pusté vsi Lhota a Zelhotín a zbořený hrádek nad Nectavou. Petr Šedík z Kunčiny zůstal bezdětný, proto většinu svého majetku odkázal svým sestřenicím.

1545
Biskupice a Březinky tak připadly sestřenici. Aleně z Warnsdorfa a posléze jejímu manželovi Jeronýmovi Špetle z Prudic. Páni z Prudic vlastnili naši obec asi do počátku 17. století.

1570
Dědil syn Jan Špetle z Prudic, který roku 1584 zavedl List o rodu, tj. předchůdce dnešního rodného listu. I když matriky započaly roku1650, v Biskupicích se zavedlo již od 19.6. 1584.

1584
Dědí Litvín Špetle z Prudic, který přikoupil asi (Sušice u Moravské Třebové). Za majitele Litvína Špetle z Prudic, došlo v roce 1589 k vyloupení biskupického kostela. Litvín tuto událost oznámil v Moravské Třebové. Uvádí se, že neznámí lotři se do kostela vloupali, truhlici vypáčili, ciboriumrozsekali, peníze obecní i sirotčí z truhlice vybrali a také na zlatě kostelním velkou škodu udělali. Litvín žádal, aby lotři ve vězení byli při výslechu mučeni. Rada v třebovském vězení se pilně vyptávala, zda by někdo nevěděl o možném pachateli.

1597
Dědí Jiřík Špetle z Prudic, Došlo ke snížení robot v Biskupicích. Místní obyvatelé si svému pánovi stěžovali, jak byli za jeho předchůdců vytíženi. Obyvatelům nakloněný Jiřík částečně od roboty upustil a za toto dobrodiní od nich požadoval vždy na sv. Václava, ovsa úročního po jednom korci a ti co nemají koně po půl korci ". Navíc Jiřík biskupickým umožnil pást dobytek na svých kopcích, kde to bude mezníky vyznačeno a dal jim k dispozici les na Horce u Nectavy až po zatopený rybník a louku Beranovská v lukách u Jevíčka. Později v roce 1600 měl nekonečné spory s chomickým rychtářem Reiskytlem, proto chorničtí přestali vozit obilí do mlýna v lukách.

1604
Se dostalo biskupické panství na krátké 2 roky do vlastnictví Hrocha Jalůvky z Melovic, manžela Jiříkovi sestry. Majitel Hartynkova a Suchdola.

1606
Byl majitel statku Václav Drahanovský z Pěnčína.

1607
Dalším majitelem byl katolík Jaroslav Drahanovský z Pěnčína. Na začátku třicetileté války, po bitvě na Bílé Hoře, došlo ke konfiskaci majetku nekatolické šlechty. Jaroslav Drahanovský a jeho žena vyznávali sice evangelickou víru, ze strachu z budoucnosti však přestoupili ke katolické církvi. Přesto byl v roce 1624 Jaroslav a jeho žena předvolán před vyšetřující komisi a posléze mu byla zabavena polovina majetku (zkonfiskována).

1638
Kupuje za 23.000 zl Vilém Švábenský. 1646 Přitáhli Švédové do naší obce, kde zůstali až do konce třicetileté války. Loupili a brali vše, co se jim hodilo. Tehdejší majitel obce Vilém Švábenský si poté stěžoval, že vojáci okradli dokonce jeho dcery. 1648 Tuto návštěvu pocítila tvrdě většina obcí, Biskupice nevyjímaje. Po smrti Viléma Švábenského prodala dědička panství Marie Anna Biskupice, Březinky a Nectavu Václavu Bartodějskému z Bartoděj. Za 17.000 zl. Tento šlechtic byl krajským hejtmanem a obec si zvolil za svoje sídlo. K jeho statkům patřily rovněž Velké Opatovice a obě dvě panství mu spravoval brněnský úředník hejtman Andris Matzger. Úředníkovi potomci užívali za svým jménem příponu -le ( Mackerle ), a stali se v Biskupicích zakladateli rodu Mackerlů. Toto příjmení zřejmě tedy pochází výhradně z Biskupic.

1660
Bylo vše prodáno Jiřímu Vilému Dubskému z Třebomyslic.

1661
Další majitel krajský hejtman Václav Bartodějský z Bartoděj, kterému patřily i Opatovice, ale sídlo si zvolil v Biskupicích.

1667
Koupil Biskupice Zikmund Sak z Bohuňovic, který byl rovněž vojákem a hejtmanem jako p. Bartodějský. Zikmund také sídlil v. Biskupicích na tvrzi, odkud posílal svoje písemné rozkazy

1700
Byla tvrz již zpustlá. Za zmínku stojí, že k tvrzi patřil r. 1612 panský pivovar na č.p. 11.

1704
Dědil jeho syn Ferdinant SaK kde za jeho držení v Biskupicích žilo:10 velkých sedláků, 3 malí sedláci, 1 zahradník, 14 Chalupníků

1713 - 1716
Koupil statek za 52.000 zl a 100 dukátů Vojtěch Libštejnský hrabě z Kolovrat, který byl proboštem na dómě v Olomouci. Majitelé biskupického panství dosud přebývali na tvrzi, která stávala ve stejných místech jako zámek. Vojtěch Libštejnský však nechal starou tvrz zbořit a na jejím místě vystavět zámek. Ten se skládal ze 4 křídel a rozlehlého dvora. Křídlo k východu a k severu bylo jednopatrové, ostatní byla přízemní a sloužila hospodářským účelům. Nad středním průčelím byla věžička s hodinami, které byly později přeneseny a umístěny na kostele. Rok 1729 byl ve znamení založení osady Libštejn, dnešní Zálesí. Ta vznikla na místě rozparcelovaného dvora a byla pojmenována podle svého majitele Libštejnského z Kolovrat. Tato šlechta dala v blízkosti zámku postavit panskou palírnu r. 1716, která byla v provozu do konce minulého století. V r. 1741 panská palírna č.4 prodána.

1770 - 1812
Byl majitelem zámku rod hrabat Blümegen Vdova po hraběti Rudolfovi z Kolovrat, Marie Antonie rozená von Blümengen. Se provdala po úmrtí dcery za mladšího bratra svého otce Blümegen (viz erb na soše sv.Floriána u schodů ke kostelu). Čímž přešly Biskupice dědictvím na tento rod. O 5 let později byl v Biskupicích na místo kaple vystavěn kostel. Roku 1775-1776 dala původní kostel přestavět na nynější, kolem kterého byl hřbitov do r.1822 . Přestavba byla jako zadostiučinění jejího neobvyklého sňatku s příbuzným, který všichni odsoudili.

1813 - 1873
Se stal majitelem biskupického statku Josef von Schaffgotsch. Manželka prvního majitele, rozená hraběnka z Fürstenberku, dala znovu vysadit park kolem zámku (pamětní kámen). Majitelův bratr Arnošt byl v letech 1841 - 1870 biskupem brněnským a odkázal zdejšímu kostelu vzácná roucha. V r.1831 prodán panský mlýn v lukách Vincenci Juříškovi. Majitel založil r.1830 nejmladší část Biskupic zvanou Flintor, dříve Friedental. Jeho cílem bylo postavené domky prodávat zaměstnancům, kteří převážně pracovali v jeho lesích. Provedl úpravu zámku, zavedl teplovzdušné topeni. V okolí se zabýval těžbou nerostů. V r. 1826 z bednárny panského pivovaru zřízena fara. Josefův bratr, Rudolf, vlastnil dům v Brně blízko kostela svatého Jakuba. Ve městě trávil v posledních letech svého života vůbec většinu času, přičemž dělal společnost svému dalšímu bratrovi Arnoštovi, biskupovi brněnskému. Byl vysloužilý voják, a proto není divu, že se mu stal rok 1866 osudným. Toho léta došlo totiž k válce mezi Rakouskem a Pruskem, která se pro Rakouskou říši neslavně zapsala hlavně bitvou u Hradce Králové. Pamětníci poté dlouho vzpomínali na vpád a následný pobyt pruských vojsk, která nikoho nenechala na pochybách o tom, kdo je vítěz.Rudolf, penzionovaný rakouský maršálek, spatřil dne 22.8. 1866 na vlastní oči pruského vojáka a v tom okamžiku ho ranila mrtvice. Byl pohřben v Brně a v r.1889 převezen na biskupický panský hřbitůvek, kde pod náhrobkem odpočívá dodnes.

V r. 1841 Smlouva o vodovodu k palírně Č.4 a do Zámku z borových rour.

v r. 1870 zanikl nálev piva na č.l1 (panský pivovar) A hospoda v lukách.

1871
Antonie Schoffgotschová se provdala za rakouského generála prince Lamorala Thurn - Taxis. Byl to poslední šlechtický rod, který vlastnil biskupický velkostatek.

1874 - 1945
Za těchto majitelů bylo spraveno východní křídlo zámku, vykoupeny a rozbořeny domy pod zámkem a o tuto plochu rozšířen park, který byl místo dřívějšího parkanu ohrazen cihlovou zdí.


Pozvánka na akci

logolaro

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.