I přes takový postoj staré šlechtičny se majitelé biskupického velkostatku do podvědomí místních občanů zapsali především svým příklonem a obdivem k nacistickému Německu.

Starší syn Jiří Lamoral sloužil již v období první republiky v říšské armádě a od ledna roku 1938 byl také členem Sudetoněmecké strany. O několik měsíců později vstoupil do téže strany také Hugo, který byl mimo jiné také členem polovojenské organizace Kraftfahrkorps a ordnerské skupiny v Chornicích.

Oba sourozenci se údajně již od května roku 1938 stýkali s německými úřady a Hugo prý poskytoval Němcům jisté informace strategického rázu o Československu.
Hugo a Jiří Lamoral byli v osudném roce 1938 ve styku s majitelem továrny na oděvy v Chornicích, Karlem Sponerem. Tento pro hitlerovsky orientovaný Němec dokonce u sebe oba bratry ukrýval poté, co se vztahy mezi tehdejším Československem a Německem prudce zhoršily.

V době těsně před Mnichovskou dohodou pobývali totiž v Biskupicích a okolí českoslovenští vojáci, kteří měli za úkol Friedricha Thurn - Taxise a jeho rodinu kontrolovat.
Po Mnichovské dohodě začala během měsíce října roku 1938 německá vojska postupně obsazovat pět pásem od hranic Československa směrem do vnitrozemí. Na Moravě tak byla obsazena například města Svitavy a Brněnec. Právě Svitavskem, popř. moravskotřebovském probíhala demarkační linie mezi Československem a Sudetami. Tato hranice však byla velmi pohyblivá a měnila se postupně po vyjednávání obou stran.

Zatím nebylo rozhodnuto o osudu obcí jižně od Moravské Třebové, jmenovitě se jednalo například o Městečko Trnávku, Chornice a Biskupice. A právě o připojení těchto obcí k Německu se zřejmě přičinili někteří místní němečtí občané, včetně Thurn - Taxisů. Do 24. listopadu byla do Sudet již začleněna obec Chornice, což je mimo jiné přičítáno úsilí nám již známého podnikatele Karla Sponera. Hranice mezi Československem a Německem se poté na čas ustálila na linii, kopírující železniční trať mezi Chornicemi a Biskupicemi.

Ani tato hranice však nebyla pevná. Snaha některých místních občanů spojená s vyššími zájmy Německa posléze vedla k zabírání dalších českých obcí ve vnitrozemí. Zde se jednalo hlavně o pás území od Biskupic směrem na východ po Brodek u Konice. Friedrich Thurn - Taxis se během listopadu roku 1938 rozhodně netajil tím, že učiní společně se svými syny všechno proto, aby se obec Biskupice spolu s ostatními statky jejich rodu dostaly na území Třetí říše. Podle svědectví pachtýře statku Biskupice Matěje Berana o této záležitosti mluvil Friedrich veřejně a také prý ukazoval německým důstojníkům v okupovaných Chornicích, ve kterém směru se nacházejí jeho lesy a kam až mají vojenské jednotky kraj okupovat. Proti plánovanému záboru se pochopitelně ohrazovali místní čeští občané.

Poslanec Jan Fulík z Grandorfu u Svitav uvedl ve své pozdější výpovědi, že o záboru Biskupic a dalšího území směrem k Prostějovu po Brodek u Konice byl informován na poslanecké schůzi v listopadu 1938. Poté, co neúspěšně intervenoval u samotného Friedricha Thurn - Taxise, vedl deputaci s JUDr. Zeleným, advokátem z Konice, k tehdejšímu vyslanci v Německu Kunzlu - Jizerskému. Dále také rozesílali telegramy Hitlerovi, Mussolinimu a Daladierovi, kde protestovali proti za~rání ryze českého kraje Německem. Za tyto aktivity byl později zakázán Fulíkovi přístup do Biskupic, kde žili rodiče jeho manželky, po dobu čtyř roků a byl považován za osobu nebezpečnou Říši. Velké úsilí o ponechání území od Biskupic po Brodek u Konice tehdejšímu Československu vyvíjeli i další občané, například Bedřich Berka či místní duchovní František Černošek.
Ten poslal dne 20. listopadu 1938 Friedrichovi Thurn - Taxis deputaci, kterou podepsaly a orazítkovaly všechny spolky a organizace v Biskupicích. Všechny tyto snahy však byly zbytečné. Friedrich usiloval o připojení svých statků k Německu z několika důvodů. Byl především Němec, který navíc sympatizoval s hitlerovským režimem. Dále pak rychle pochopil, jaké ekonomické výhody by mu připojení k Říši přineslo. Navíc se stal obětí několika provokací ze strany Čechů, takže se bálo svoji bezpečnost. Jeden z konfliktů se odehrál 23. listopadu 1938.

Podle oficiální zprávy byl Friedrich Thurn - Taxis odpoledne v lese Hradisko přepaden pěti československými vojáky, jejichž jednotka se nacházela v Biskupicích. Vojáci mu svázali ruce i nohy drátem a tloukli ho holí po hlavě. Potom mu odňali hodinky a skřipec, nechali ho v lese a odešli. Asi za hodinu nalezl zámeckého pána žák měšťanské školy Mojmír Faltýnek, který ho společně s gymnazistou Antonínem Šimkem vysvobodil a přivedl do Biskupic. Přestože před Friedricha nastoupilo třináct vojáků, kteří v Biskupicích pobývali, nedokázal krátkozraký hrabě pachatele poznat a usvědčit. Tento případ vyšetřovalo Zemské četnické velitelství v Brně.
Incident zůstal nevyjasněn a nepotrestán, vystupňoval pouze averzi Friedricha vůči svým českým spoluobčanům.

Jeho manželka Eleonore později uvedla, že Friedrich prosazoval připojení Biskupic kvůli tomu, že se bál dalšího napadení své osoby. Na německém území se prý cítil bezpečněji. Podle svědectví některých místních občanů navštívili Friedrichovi synové Lamoral a Hugo ve věci připojení Biskupic k Sudetám několikrát Německo, intervenovali dokonce v samotném Berlíně. Tuto záležitost jim prý rozmlouval jejich švagr a bratranec Filip Thurn - Taxis, žijící v Bavorsku. Filip se svou rodinou patřil pro svůj demokratický postoj k rozhodným odpůrcům nacistického systému a často se před Friedrichem a jeho syny zmiňovalo špatnostech hitlerovského režimu v Německu. K zabrání Biskupic a dalšího území směrem na Brodek u Konice nakonec došlo 24. listopadu 1938

. Podle výpovědí občanů naší obce proběhl zábor směrem od Chornic, odkud se objevil průvod v čele s německým důstojníkem, jedoucím v automobilu s kulometem. Dále pak následovali vojáci na motocyklech, automobil s ordnery, Jiří Lamoral ve svém autě, poté další motocykly a Hugo ve svém autě.Oddíl uzavírala Schutzpolizei. Oba Friedrichovi synové měli při vjezdu do Biskupic uniformy německých ordnerů. Friedrich Thurn - Taxis prý projevil nad připojením Biskupic k Německu velkou radost a vyzval místní občany k projevu vděčnosti vůdci za tento krok. Dokonce platil ve všech místních hospodách ten den lidem útratu. Hranice mezi Československem a Sudetami však byla značně pohyblivá a nejistá. Už v lednu roku 1939 došlo v Ratiboři u Opavy kjednání o navrácení kraje od Biskupic po Brodek u Konice zpátky k Moravě.

Jednání se zúčastnili vysocí státní úředníci z Berlína a sudetští občané německé národnosti včetně Friedricha a Huga Thurn - Taxis. Jednání skončilo nakonec ve prospěch Německa a Friedrich a jeho syn mohli být nadále spokojeni. Začlenění Friedrichových statků ke Třetí říši znamenalo zpočátku pro samotného majitele značné ekonomické výhody, kterých si byl dobře vědom. Již 28. listopadu 1938 napsal atto Haezek, advokát ze Svitav, Friedrichovi dopis, ve kterém mu srdečně poblahopřál ke zdárnému dovršení jeho snahy připojit Biskupice k Sudetám. Advokát se také zmiňuje o tom, že na území Sudet není platná československá pozemková reforma.

Friedrich tedy může volně nakládat se svojí půdou, ležící na německém zemí. Friedrich měl však další problém. Ani po okupaci Biskupic a okolí nespadaly všechny jeho nemovitosti do Sudet, nýbrž asi polovina pozemků zůstala na území Protektorátu (např. Jaroměřice). Tato skutečnost znamenala pro zámeckého pána ekonomickou nevýhodu a velké problémy při hospodaření. Začal tedy vyvíjet snahy o připojení všech svých pozemků k Německu. S pomocí lesního úřadu v Moravské Třebové napsal Friedrich 21. října 1939 žádost adresovanou na Hit1erovu kancelář do Berlína. Dopis obsahuje stručné vylíčení majetkových poměrů majitele biskupického velkostatku. Nacházejí se zde údaje o rozloze jeho pozemků na území Sudet a v Protektorátě. Dále se Friedrich zmiňuje o velkých problémech správy svého lesního majetku v Protektorátě i o těžkostech v podnikání.

Poukazuje na ekonomicky nevhodné zřízení celní a devizové hranice, která je pro hospodaření v Protektorátě neefektivní. Na konci dopisu je žádost o řešení tohoto problému, tedy o začlenění všech Friedrichových protektorátních pozemků k Německu. Nejprve vyhlížela pro Friedricha situace velmi nadějně. Dne 5. února 1940 odpověděla Hitlerova kancelář, že přesun hranice je v plánu a bude v určité době proveden. Nakonec však k posunutí hranic na moravskotřebovskou ve prospěch Německa nedošlo. Friedrich se v této záležitosti poté obrátil také na Konrada Henleina, avšak marně. Hitler odložil posun hranic na neurčito a prohraná válka mu v jakýchkoliv změnách zabránila.


Pozvánka na akci

logolaro

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie, Podmínekpoužití použití a zásad ochrany osobních údajů.