V lidové tradici bývá počátek května spojen se stavěním májek. Obyčej stavění májí je velmi starý a znají ho po celé Evropě.
Možná je to pozůstatek prastarých jarních slavností, kdy strom představoval strážného ducha obce. Stromy vybrané na máje musely být silné, rovné a někdy tak vysoké, že bylo obtížné je porazit a dopravit na místo.
Májka se stavěla den před svátkem apoštolů Filipa a Jakuba tzn. 30. dubna. Dnes je jejich svátek posunutý, přesto se stále noci z posledního dubna na 1. máje říká Filipojakubská noc.
Májku podle tradice měli stavět neženatí mládenci a její vršek zdobit nevdané dívky. To už za mě neplatilo a stavění se účastnili všichni, komu se chtělo. Naopak bylo žádoucí, aby alespoň ten kdo organizoval samotné vztyčení máje byl dostatečně zkušený, protože to byla nebezpečná operace.
Naši májku stavěly občané na Zálesí u rybníka. Pro výrobu májky použili smrky. Bylo důležité vybrat pěkný strom, rovný, dostatečně vysoký, protože čím vyšší májka, tím větší chlouba stavitelů. Zároveň strom musel být přiměřeně velký k silám a počtu stavitelů, moc těžký strom by na místo stavby nedonesli a hlavně by jej nebyli schopni vztyčit.
Kmen se na místě až po vršek zbavil větví a kůry. Vrch stromu se nechal pěkně zelený. Někdy, když jsme našli pěkný strom, ale jeho vršek byl škaredý nebo se při kácení zlomil, tak se k odkorněnému kmenu jednoduše připevnil nějaký pěkný vršek. Na místě vztyčení se vykopala jáma. Vrchol májky se ozdobil pentlemi z barevného krepového papíru.
Vztyčení bylo nebezpečné, sám jsem viděl několikrát májku při stavění spadnout. Nikdy se však nikomu nic nestalo a ani jsem o žádném úrazu neslyšel. Postavený kmen se zajistil kameny a do země zabitými dřevěnými kůly.
